V době koronavirové jsem se vydala na 14 dní do Chorvatska, kde jsem kromě 27 štípanců od komárů získala spoustu zážitků.

Definice pojmu "adrenalinový zážitek" by tento rok měla být rozšířena o "dovolená v zahraničí". Letos jsem zažila čtrnáctidenní adrenalinový zážitek v Chorvatsku. Situace tam sice nebyla tak zoufalá, jako v jiných státech, ale i tam byl vliv celosvětové hysterie znát.

Společně s rodinou a přáteli jsme se snažili užít si dovolenou i tak. Tuto snahu nám ztížilo ubytování ve stavu jako po výbuchu atomovky - prach, nepořádek, příšerný stav nábytku, miniaturní sprchový kout a všudypřítomní komáři, ale vše se dá přežít, po pár dnech jsme si na to zvykli.

Když jsme se oklepali z prvotního šoku z ubytování a z horka, vlezli jsme do příjemně teplého (26°C) moře a konečně se naladili na "summer vibes". Druhý den nás ovšem "vibes" zase přešly, protože se moře ochladilo na 22°C. Ano, čtyři stupně jsou opravdu velmi znát. V této teplotě se ve vodě moc dlouho vydržet nedá. Jeden den teplota moře dokonce spadla na 19°C a po dvou minutách v mrazivé vodě jsem se začala bát, abych neskončila jako Leonardo DiCaprio ve filmu Titanic. Po této zkušenosti nám druhý den přišla teplota moře 21°C jako perfektní voda na koupání. Do konce našeho pobytu se už moře neoteplilo. Nezbylo nám tedy nic jiného, než chodit na výlety. Navštívili jsme hodně měst poblíž včetně Vodice, Šibeniku nebo mého nejoblíbenějšího - Zadaru. Kromě romantických západů slunce, oslňujících bílých starých budov, úžasně osvětleného parku a výborné zmrzliny je to město s tou nejkouzelnější atmosférou, kterou jsem kdy zažila.

Protože v Chorvatsku je opravdu hodně věcí k vidění, pokračovali jsme ve výletování. Podívala jsem se na pyramidu, na jejímž vrcholu mě málem odfoukl vítr, i když byla asi jen 6 metrů vysoká. Samozřejmě nesměl chybět výlet na Krka, jedny z nejznámějších a nejkrásnějších vodopádů v Evropě.

Jako vždy, když jsme tu, jsme si na jeden den půjčili loď. Slovo "loď" je poměrně přehnané, jedná se o malou lodičku s motorem o výkonu pět koní. Samozřejmě bychom si radši půjčili nějakou tu jachtičku, které jsou v Chorvatsku všudypřítomné, ale bohužel toto je jediná loď, na kterou není potřeba licence. To jsme si mysleli do té doby, než nás na moři zastavila "Policija" a chtěla "licenciju" nebo 200 kuna. Po chvilce dohadování, kde jsem figurovala jako jednostranný naštvaný překladatel, jsme pokutu přece jen zaplatili. Prostě koronavirová krize v praxi.

Mezi poslední katastrofy patří asi už jen hořící klimatizace a její následný výbuch v apartmánu našich přátel.

I přes všechny nesnáze a katastrofy jsme si dovolenou užili, mezi největší plusy patří určitě skvělá zmrzlina a ještě lepší prodavači. Poprvé jsem měla zmrzlinu ve tvaru slona nebo ptáka, nejspíš pelikána. I moře bylo v několika ohledech moc krásné, například bylo tak čisté a průzračné, že šlo naprosto zřetelně vidět všechny ježky na jeho dně.

Z dovolené jsem si kromě 27 štípanců odvezla mnoho tragikomických zážitků, které si s přáteli budu se smíchem vyprávět, a takové zážitky jsou přece nejlepší.