České Švýcarsko, tam je výhled krásnější a počasí zrádnější. Jak může vypadat takový výšlap z Jetřichovic přes Ostroh až do Vysoké Lípy?

Letos pro mě poprvé září neznamenalo návrat do školy, což jsem musela nějak využít. Volný čas nejraději trávím s mými blízkými a cestováním. Byla jsem proto velmi nadšená, když se nám s pár přáteli podařilo naplánovat víkend v Děčíně, blízko národního parku České Švýcarsko.

Když jsme v pátek večer do Děčína dorazili, přivítalo nás slunečné počasí, krásný výhled na řeku Labe a děčínský zámek. Po zabydlení v našem víkendovém ubytování v útulném bytě na okraji města jsme se snažili vymyslet plán na následující den. Trochu jsme se obávali počasí, ale předpověď nevypadala moc hrozivě, a tak jsme se rozhodli pro výlet do Jetřichovických stěn, které se nacházejí východně od Prašné brány v NP České Švýcarsko.

Druhý den jsme dorazili na zastávku, odkud nás měl autobus odvézt na náš výlet. Autobus dorazil o půl hodiny později, když už jsme skoro měli vymyšlený náhradní plán. Nacpali jsme se tedy do přeplněného autobusu a pokračovali jsme v původním plánu.

Když jsme po jedenácté dorazili na místo, dali jsme si oběd v místní hospodě. Zde nás přepadly první kapky deště, naštěstí jen velmi mírné.

Zanedlouho nás čekal první výšlap - na Mariinu vyhlídku. Když jsme s námahou vyšplhali nahoru, otevřel se nám překrásný výhled na zalesněné vrcholky Českého Švýcarska. Snad by ten výhled byl ještě hezčí nebýt těch mraků a také jednoho velkého mraku mravenců. Mariánská vyhlídka byla nejspíš dokonalé místo pro jejich rojení. Když jsme se od nich všichni vzájemně oprášili, vyrazili jsme dál.

Byli jsme teprve na začátku a čekal nás ještě dlouhý kus cesty. Je pravda, že kdyby nezačalo pršet jako z konve, tak by se mi ten výlet asi tolik nezaryl do paměti, protože tento déšť nebyl jen tak ledajaký. Byl to prostě pořádný liják. Promočení jsme utíkali v potocích vody, které se valily z kopce a braly s sebou všechno, co se jim připletlo do cesty. Po cestě jsme potkávali spoustu nádherných výhledů, které byly i přes ten déšť opravdu dechberoucí. Za chvíli se ale přímo nad námi ozvala bouřka a za bouřky ve skalách už není moc bezpečno. Proto se nám hodně ulevilo, když jsme se konečně dostali na autobusovou zastávku. Samozřejmě jakmile jsme vlezli pod střechu, pršet přestalo.

Tak skončil náš první výlet. Nevím, jestli jsem se z toho déle vzpamatovávala já nebo moje boty a oblečení.

Druhý den jsme se rozhodli už jen pro procházku po Děčíně. Tentokrát nám už počasí přálo a dokonce se ukázalo i sluníčko. Jako první jsme se vydali na vyhlídku Pastýřská stěna, odkud byl nádherný výhled na celý Děčín, i samotná vyhlídková věž byla velmi estetická a fotogenická. Navštívili jsme samozřejmě zámek, který byl ale bohužel z části uzavřen, a prošli jsme se v zámeckých zahradách. Tím jsme zakončili naše dobrodružství v Českém Švýcarsku.

Výlet do Děčína, jeho okolí, Jetřichovických a Tiských stěn bych určitě doporučila všem milovníkům dobrodružství a výšlapů.